194. Den

Patek, ... je tu podzim, pocasi pritvrdilo ...

Rano jsem jela s Neny do skolky a kdyz jsem byla asi 100 metru pred skolkou, tak najednou zacala Neny brecet a kricela : " Maminko, ja jsem se poblila" (doslovne prelozeno :-) ) Otocila jsem se a ona se cela klepala a brecela, ze se pozvracela a mela spinavou bundu, kalhoty a knizku, kterou si zrovna prohlizela. Tak jsem dojela ke skolce, zastavila, utrela co slo a ptala jsem se ji, jestli ji je spatne. Rano byla totiz uplne normalni. Neny rikala, ze ji nic neni, tak jsem sla do skolky a rikala jsem to pani ucitelce a ona mi rikala, ze od vcera maji strevni chripky a pokud to jde, ze ji mam nechat doma. Takze jsem volala Alexovi, ten je po 4. nocni, ze mu Neny necham doma.

Ja jsem potom hned sla do prace a kdyz jsem byla hotova, tak me Alex s Nenynkou vyzvedli a jeli jsme jeste ke kamosce. Ta mi rikala, at se zastavim, ze ma doma pro Neny kolo, tak jestli ho budeme chtit, ze si ho mame vzit. Takze mame uz vetsi kolo, ale myslim, ze na nem bude jezdit az na jare. Jeste se ji tezce naseda, ale jezdi na nem v pohode.

Nenynka chtela jeste na hriste, tak jsem se ptala Alexe, jak ji bylo a jestli jeste zvracela, ... odpoved znela : "Vubec nic ji neni, byla zase jako na klicek" :-))) Takze jsme zajeli jeste chvilku na hriste, ale dlouho se tam nedalo byt, poradne se ochladilo. Mame tady podzim, zacala nam zase dlouha doba nekolika mesicu, kdy se budeme cpat do svetru a teplych bund. Jak ja to nemam rada :-(

Zajeli jsme jeste nakoupit, protoze zitra je tady svatek a v nedeli je stejne vsude zavreno, takze to vypadalo v obchodech jako pred Vanocema. No, ono to vlastne uz tak je, kdyz vidim vsude uz ty cokoladove mikulase.